Kdo sleduje závody automobilů či motocyklů, mohl si všimnout jakýchsi nahřívacích vaků na pneumatikách, zatímco jsou vozidla v péči mechaniků. Jejich smysl je zahřát pneumatiky, které pak mají od prvních závodních kilometrů skvělou přilnavost. Je to skvělý vynález, ale v běžném provozu naprosto na nic.
Relativně levná možnost, jak připravit pneumatiky před vyjetím na trať, je použít válce a zahřát pneumatiky tím, že se na nich vůz „projede“. Ale při tom se opotřebovává motor i další součástky, navíc se spaluje ne zrovna levný vysokooktanový benzín a je to zbytečně složité. Movitější týmy proto již dávno pořídili nahříváky – po zajetí do servisní zóny se vůz zvedne, každá pneumatika dostane vak, který se zapíná na suchý zip a topný článek, který pokryje celou pneumatiku a je plně izolovaný pro udržení tepla, drží pneu v teplotě až okolo 80 °C.
Vzhledem k vysokému počtu vosků a olejů v pneumatikách, které je potřeba dostat na dostatečnou teplotu, se doporučuje nasazovat vaky hodinu před vyjetím, aby se zahřál nejen běhoun, ale i bočnice, ráfky a vzduch v pneumatikách. Až poté, co je pneumatika zahřátá, se doporučuje nastavit správný tlak, s teplotou vzduchu se totiž mění.
Je třeba zmínit také závodní pneumatiky. Ty jsou podstatně odlišné od těch standardních, silničních. Mají i jiné vlastnosti – ten méně podstatný je, že závodní pneumatiky nemá za studena tak dobrou přilnavost jako silniční, ale zahřátá je o to lepší. S lepším gripem pak ale souvisí, že rychle mizí. Při agresivní jízdě na silnici vydrží tato pneumatika asi tisíc kilometrů a to se pak jízdy v jedné stopě výrazně prodraží.
U motorek je to podobné
Totéž je u motocyklových závodů, které probíhají na okruhu. Akorát zde je to v podstatě nezbytnost. Aby pneumatiky dobře držely, musí být zahřáté. Díky předem zahřátým pneumatikám i vzduchu uvnitř se lze od začátku na obutí spolehnout a navíc se během závodu nemění dramaticky jízdní vlastnosti (pouze v závěru, když začínají být pneumatiky sjeté, ale to je na jiné vyprávění). Bez nahříváků bude daný jezdec ve velké nevýhodě.
Ne vše, co je k vidění ve světě závodů, je nebytně nutné i v garážích jiných motoristů. Nahříváky jsou toho důkazem. Snad žádný řidič si jen tak z dlouhé chvíle nenahřívá pneumatiky u auta ani u motorek – ač je u jednostopých strojů „obutí“ návleků na pneumatiku o mnoho jednodušší, také to není běžné. Cena takového doplňku sice není nejvyšší, pohybuje se okolo sedmi osmi tisíc, ale podstatnějším argumentem je, že je to pro motorkáře (třebaže pohybující se na silnici) zbytečné.
Pneumatiky se dají celkem snadno zahřát i na začátku vyjížďky. Zatímco u automobilů se osvědčilo kličkování, u motocyklů je daleko lepší zrychlovat a zpomalovat – tím se více deformuje kostra pneumatiky a tento proces generuje potřebné teplo. Motocykl je přitom kolmo k vozovce a nehrozí tak podklouznutí „studených“ pneumatik jako kdyby motocyklista po vzoru řidiče automobilu kličkoval.