Pneumatiky nejsou stavěny na to, aby vydržely pár měsíců a už vůbec ne v posledních letech, kdy se výrobci předhání v posouvání hranic životnosti pneumatiky. Na druhou stanu je to pořád jenom, s trochu nadsázky, guma a ta ze své podstaty stárne a ztrácí své vlastnosti. Po několika letech je tedy tak jako tak čas na výměnu.
Osud pneumatik je různý. Některé čeká protektorování a další a další kilometry, byť s novým dezénem. Jiné mohou skončit na skládce, kde jen zabírají místo a nejsou nijak smysluplně využívány. Některé putují do spalovny, tam z nich vznikne elektřina a teplo, jako alternativní palivo mohou sjeté pneumatiky sloužit v cementárně… Velmi smysluplné využití pneumatik, na kterých už nelze jezdit, ale spočívá v recyklaci. „Do druhého kola“ lze poslat pneumatiky osobní, nákladní, ale i pásy z různých pracovních strojů a zkrátka vše, co je z pryže.
Lidé, recyklujte!
Hlavní překážkou pro recyklaci je logistika a svoz. Pneumatiky pro recyklaci, resp. ekologickou likvidaci, pochází nejčastěji ze zpětného odběru. Ten si ale na své fungování sám nemůže vydělat a tak ho financují výrobci a dovozci pneumatik. Něco málo pneumatik sem přijde také ze sběrného dvora a minimum se zde zachrání před skládkováním.
Výroba pneumatik je náročná na neobnovitelné suroviny, vždyť pro vznik 1 tuny gumárenských výrobků jsou potřeba 2 tuny ropy. Přesto ale případná recyklace, kdy je část surovin získána ze staré gumy, nevychází finančně výhodněji než výroba nových pneumatik. V celé Evropě se za rok vyprodukují více než tři miliony tun pneumatik. To je obrovské množství, nicméně v jednotlivých státech se úroveň recyklace dost liší. Třeba ve Švédsku, kde s recyklací na přelomu šedesátých a sedmdesátých let začali, je toto procento obrovské. V Česku se nerecykluje ani desetina pneumatik.
Ono to totiž není vůbec jednoduché. Nejdřív se z pneumatik s pomocí magnetických separátorů vyjmou ocelové výztuže, pak se pneumatiky nasekají na kousky o rozměrech 150 až 300 mm, dále se mechanicky rozdrtí na granulát, noky, floky nebo textil z pneumatik, které jsou vhodné pro další zpracování. Pro kvalitnější granulát lze použít kryogenní drcení, které je však finančně náročnější. Při něm se pneumatika nejdříve zmrazí pomocí tekutého dusíku. Z granulátu pak mohou vznikat nové pneumatiky, ale i jiné produkty automobilového průmyslu – nárazníky, těsnění nebo třecí části u mechanických brzd.
Kromě toho může být granulát využíván v průmyslu jako filtrační médium, v zemědělství, pro sportovní či dětské areály, k výrobě bezpečnostních prahů na železničních přejezdech, lze jej použít i při stavbě protihlukových stěn nebo ve stavebnictví. Z granulátu lze vyrobit i kanálové mříže. Pro jednu mříž nebo poklop je zapotřebí pět až šest starých pneumatik. Jsou pak levnější než plastové, ale o něco dražší oproti litinovým. Poslední roky probíhají zajímavé projekty, testující možnost využít drť z pneumatik jako součást asfaltu. Taková vozovka prý při testování vykazovala co se odolnosti týká lepší vlastnosti než klasický asfalt nebo asfaltobeton. Blízká budoucnost ukáže, jestli budeme nejprve jezdit na pneumatikách a poté po pneumatikách.